Česká věta často napovídá, jak má vypadat její anglický překlad. U otázek ale tahle intuice někdy zavede začátečníka do slepé uličky. Věta „Pracuješ v pondělí?“ v češtině nepotřebuje zvláštní pomocné sloveso, anglicky však řekneme „Do you work on Monday?“ a ne „Work you on Monday?“ Když pochopíte, jakou práci v otázce odvádí slovo do, snáz si zapamatujete i to, proč se základní sloveso nemění.
Rozdíl mezi do does se dá vnímat jako malá kontrolní pomůcka pro přítomný čas prostý. Angličtina potřebuje pomocné sloveso, které převezme značku otázky nebo záporu. Hlavní sloveso pak zůstane v základním tvaru. To platí pro „Do they live here?“ i „She does not live here.“ Kdo se soustředí pouze na český překlad, může snadno přidat koncovku tam, kde už gramatickou práci odvedlo pomocné sloveso.
Otázka mění pořadí, ne význam hlavního slovesa
V oznamovací větě stojí podmět před slovesem: „You work on Monday.“ Pro otázku se pomocné do přesune před podmět: „Do you work on Monday?“ Sloveso work zůstává na svém místě za podmětem a nemění tvar. Do tedy neznamená, že někdo něco dělá; v této větě pomáhá vytvořit otázku.
U třetí osoby jednotného čísla použijeme does: „Does he work on Monday?“ Právě tady se často objeví zdvojená koncovka: „Does he works?“ Pomocné does už obsahuje informaci o osobě, takže hlavní sloveso musí být work, nikoli works. Stejný princip platí v záporu: „He does not work on Monday.“ V běžné řeči se not často spojí s pomocným slovesem do tvaru doesn’t.
Nejdřív najděte podmět
Než vyslovíte otázku, určete, kdo nebo co ji vykonává. U I, you, we a they zpravidla použijete do. U he, she a it sáhnete po does. Tato rychlá kontrola pomáhá hlavně při delších větách, kde podmět nemusí být hned vedle slovesa.
- I, you, we, they: „Do they know the answer?“
- He, she, it: „Does she know the answer?“
- Zápor s do: „We don’t know the answer.“
- Zápor s does: „He doesn’t know the answer.“
- Po do, does, don’t a doesn’t následuje základní tvar slovesa.
U otázky „Does your brother play tennis?“ je podmětem your brother, tedy jedna osoba. Proto použijeme does, i když se ve větě nevyskytuje zájmeno he. Rozhodující není samotné slovo před pomocným slovesem, ale osoba nebo věc, o které mluvíme. Zkuste si větu nejprve převést na „He plays tennis“ a pak ji změnit na otázku. Tím se snadno odhalí, odkud se does bere.
Kdy do ani does nepřidávat
Pomocné do se nepoužívá ve všech anglických otázkách. Pokud věta obsahuje sloveso be, použijeme jeho tvar přímo: „Are you ready?“ nikoli „Do you are ready?“ Podobně se do nepřidává k modálním slovesům, jako jsou can nebo should: „Can she swim?“ a „Should we wait?“ Je dobré si při tvorbě otázky nejprve ověřit, zda už věta nemá vlastní pomocné sloveso.
Výjimkou je také otázka na podmět. Ve větě „Who knows the answer?“ se ptáme, kdo odpověď zná. Slovo who tu zastupuje podmět, a proto není potřeba obvyklé do nebo does. Naproti tomu v otázce „Who does she know?“ je podmětem she a ptáme se na člověka, kterého zná. Pomocné does zde patří k podmětu she, ne ke slovu who.
Procvičujte změnu po malých krocích
Při učení pomáhá vzít jednu oznamovací větu a vytvořit z ní otázku i zápor. Například „They speak English“ se změní na „Do they speak English?“ a „They don’t speak English.“ Pak zkuste totéž s „Mia speaks English“: „Does Mia speak English?“ a „Mia doesn’t speak English.“ Rozdíl je vidět jasně. Koncovka -s zůstává v oznamovací větě, ale v otázce a záporu ji přebírá does.
Nesnažte se odříkat pravidlo rychleji, než stihnete určit podmět. V běžném rozhovoru stačí krátká pauza: kdo je vykonavatelem děje, je to jedna osoba ve třetí osobě, a obsahuje věta už jiné pomocné sloveso? Odpovědi určí, zda použít do, does, nebo jinou konstrukci. Jakmile se tento postup spojí s několika vlastními příklady, otázky přestanou působit jako věty, kterým chybí samostatná logika.